In The Shadows Of Lies - 2

18. srpna 2013 v 12:47 | Christie |  In The Shadows Of Lies

Ahoja :) konečně je dneska zas vedro :3 Jsem asi divná, ale vedra miluju :)
Takže tady máte další díl mojí povídky :) Není to nic extra, ael snad se vám to bude líbit :) Tak vzhůru do čtení!


--o-o--
"Eeeh, no vydržte chvilku musím jít na toaletu!" rozpačitě jsem řekla a odklusala na záchody, kde jsem se zamkla do kabinky. Z kabelky jsem si vytáhla injekci, která potlačovala mé upírské pudy a vpíchla jsem si jí do žíly. Když se vám zužují zorničky, začínáte vidět jako kočka, dravý noční tvor. Je to náznak pohlcování temnoty a projevování vašeho pravého zabijáckého "já" … Vždycky jí s sebou nosím, když jdu někam mezi lidi, to víte, něco se stane vy ucítíte krev a už to jede. Po chvilce jsem mohla vyjít ven. Upravila jsem se v zrcadle a šla za Mike. Ta stále seděla u ovocného baru, ovšem bez Deniela. Oddechla jsem si a vyšla za ní.
"Mike, proboha! Už se s ním nebav!" hulákala jsem na ní. Zaujala jsem totiž podezření, že je mi velice podobný.
"Proč byl fajn, říkal, že taky odjíždí zítra na nějakou akademii, ovšem neřekl na jakou. Prostě to neřeš! Pojď, jdem nakupovat! To sis nic nevybrala?" Zeptala se užasle.
"To si nemysli! U Anity mám přesně jedenáct tašek!" pochlubila jsem se.
"Tak to je jiná! Pojď jdeme ještě do NY !" Táhla mě za ruku k obchodu naproti nám. V zádech jsem ucítila pohled, a když jsem se otočila, ve stínu velkého nápisu obchodu stál Deniel. Zahalený do svých dokonalých vlasů schován v roušce tmy. Hlavou mi probleskla myšlenka "Nevidíme se naposledy Alexis…" rozléhalo se mi v hlavě. Otočila jsem se na Mike, která to už hnala do obchodu a podívala se nazpátek. Deniel už tam nebyl. Je na něm něco divného, rozhodně není normální… Mike se už přehrabovala v oblečení , tak jsem jí hnedka napodobila. Objevila jsem černé legíny s bílým žíháním, ty byly krásné! Pak černou koženou bundičku, červeno-modrou košili, nějaká tílka, skinny jeansy a nádherné světříky na zimu. Docela mě dostalo, že už vyprodávali plavky i letní oblečení a pomalu nastupovali na podzimní a zimní kolekce. Nakonec jsem si ještě koupila dvoje plavky a sukni. Našla jsem ještě jednu hezkou fialovou mikinu s rohy na zip. Ta taky nesměla chybět v mém šatníku. Nakonec jsem snad vyplácala půlku Bettyiny kreditky, ale jí to vadit nebude. Aspoň si na mě tu zlost už nevylije, protože nebudu doma. Stejně se jednou vyspí s tím chlápkem a bude mít ty prachy zpátky. Zase jsem měla alespoň tři tašky a Mike chtěla ještě dolů do drogerie. Tam jsem potřebovala také pár věcí. Prolítly jsme drogérií, já si vybrala aspoň sedm laků na nehty, řasenky, stíny, pudr a linky. Když by mi něco došlo, tak pod akademií je prý malé obchodní centrum, kde mají snad vše. Už bylo něco kolem šesté hodiny? Cože? To jsme tu byly tak dlouho?
"Tééda Lexi! Ty jsi teda nakoupila!" chválila mě Mike, když viděla všechny ty tašky ve Funku u Anity.
"Jojo, to je snad nejvíc za život, příští rok to bude to samý" zasmála jsem se. Zavolala jsem si taxíka a vzala tašky od Anity. Ještě jsem se s ní pořádně rozloučila, protože jí uvidím na dalších nákupech až za rok. Mike mi pomohla s taškami, protože bych je asi sama neutáhla, před centrem na nás čekal taxík, narovnali jsme tašky do kufru a nadiktovala jsem taxikáři adresu. Odvezl nás k nám domů. Mike u nás ještě chvilku bude a pak jí půjdu vyprovodit a pomoct jí s taškami. Otevřela jsem dveře dovnitř a rychle vyběhla nahorů, posadila jsem Mike na postel a šla vrátit Bett kreditku. Táta zrovna spal a Bett seděla venku na terase.
"Betty? Jsem doma, tady máš kreditku, moc děkuju." Řekla jsem, co nejmileji to šlo.
"Konečně jsi doma! Tu kreditku si rovnou nech, s Jaredem jsme se domluvili, že ti jí necháme, budu ti na ní posílat nějaký peníze, abys tam nechcípla. Až odejde ta tvoje kámoška tak uklidíš nahoře v ložnici a umyješ nádobí, pak půjdeš spát, ráno vstávej kolem 6 hodiny, ať stihneš udělat snídani a sundat si dolů kufry v 8 ti odjíždí vlak." Řekla chladně.
"Dobře." Odešla jsem nahoru celá šťastná, že nějakých těch 10, 000 liber je mých! Celá šťastná jsem vyběhla nahoru za Mike a všechno jí řekla. Absolutně mě nevnímala, nezdála se mi. Donutila jsem jí, aby se mi podívala do očí, ne zaklínadlem. To bych jí neudělala. Byly celé černé, bez zorniček najednou se zvedla i s taškami a šla pryč. Nerozuměla jsem tomu. Vyběhla jsem za ní, díky upírským instinktům jsem rychlejší než kdokoli jiný. Zastavila jsem před ní a zavolala na ni. Místo toho co by mi odpověděl mě odstrčila obrovskou silou až jsem se divila, kde se v ní všechna ta síla bere. Najednou se Mike rozběhla do stínu stromů, kde se zastavila a najednou zmizela. Nadlidskou rychlostí jsem se rozběhla tam, kde před chvílí stála. Nikde nikdo. Zakřupala větvička asi deset metrů přede mnou. Strnula jsem. Zafoukal vítr a přineslo to ke mně kořeněnou vůni. Otočila jsem se tím směrem a vyslala proud svých myšlenek. Moje mysl se plazila po okolí jako ranní paprsky slunce. Najednou jako by narazila na nějaký neviditelný štít a tam se zastavila. Snažila jsem se sebevíc dostat skrz, ale nic. Rozběhla jsem se k místu, kde se má mysl zastavila a pozorovala okolí. Vyskočila jsem si na strom, posadila se na větev a tiše vyčkávala. Nasála jsem čistý noční vzduch a očima pročesávala okolí, nastražila jsem uši a poslouchala. Nedaleko, asi sto metrů za mnou, jsem uslyšela kroky. Nebyly to kroky pouhého člověka. Rozléhaly se v tichu a temnotě noci. Okamžitě jsem tím směrem vyslala mou mysl, nic zajímavého, na nic jsem nenarazila. Kroky se přibližovaly a zesilovaly, v dálce už byl vidět matný obraz postavy v černém. Stále se blížila až došla k mému úkrytu kde se zastavila a řekla: "Na upíra se moc dobře schovávat neumíš. Seskoč dolů!" oslovila mě osoba. Neposlechnu, místo toho jsem si obrnila mysl a celé své tělo drobnějším kouzlem. Takhle to dopadá, když nevydržíte a prolistujete maminčiny staré kouzelnické knihy.
"Dokonalá obrana mysli, jen tak si k sobě někoho nepustíš, co?" Osoba se podívala mým směrem a já spatřila její tvář. Deniel. Seskočila jsem dolů a dopadla na špičky neslyšně jako kočka.
"Ach ta elegance, nesedí mi k tobě…" zasmál se a špičkou prstů se dotkl mé tváře. V rychlosti jsem mu ruku chytla a zkroutila mu jí za zády.
"Nedotýkej se mně!" sykla jsem mu do ucha. Jen se zasmál a využil, že mu držím ruku. Otočil se kolem dokola a mě odhodil stranou pět metrů. Taková rána, rukou jsem si mnula záda.
"Myslel jsem, že jsi obezřetnější." Znovu se mi vysmíval. Pouze jsem se ušklíbla a vyskočila zpět na nohy.
"Co chceš?!" štěkla jsem.
"Já nic, to můj Pán." Odpověděl s klidem Deniel.
"Kdo to je!"
"To ti nemůžu říct" zasmál se hrozivým smíchem. "Ale tvoje kamarádka poznala jeho zlobu…" řekl jakoby mimochodem a pozoroval si nehty.
"Ty…" to už jsem nevydržela, povolala jsem všechnu svoji sílu, co mi ještě zbyla a v duchu jsem pěnila a čekala na správný okamžik.
"Nezvedá se náhodou vítr?" zeptal se a otočil se ke mně zády.
"Uánsét om dú rådne i hélvede denne persón!" vyšlo ze mě z ničeho nic a černá elektrizující koule narazila do Deniela, který odlétl několik desítek metrů pryč.
"Bože můj…" rozklepala se mi kolena a já klesla k zemi.Měla jsem nutkání k němu vyběhnout a pomoct mu, ale cítila jsem jak se mi zatemnila mysl a mě napadaly samé ohavné myšlenky, zabít, uškrtit, vysát krev, napíchnout slezinu nebo mučení stříbrem. Dostala jsem však strašnou žízeň, a tak jsem vyběhla směrem k Denielovi, který se zvedal ze země.
"Jsi silnější, než si vůbec dokážeš představit." Hlesl s úžasem.
"Drž zobák, nechci nic poslouchat!" zakřičela jsem na něj a skočila mu na záda. Své špičáky jsem mu zaryla do krku a prořízla tepnu. Sála jsem jeho teplou krev a cítila jsem, jak se mi nalévají žíly pod očima a oči mi pomalu rudnou.

--o-o--

Tak snad se vám to líbilo, každý komentář nebo názor potěší :)

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ter. Ter. | Web | 18. srpna 2013 v 14:39 | Reagovat

Je to luxusní! Už chci další díl ;)

2 Kath(Horalka) Kath(Horalka) | E-mail | Web | 20. srpna 2013 v 9:11 | Reagovat

Je to moc hezky napsané! ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama